Odchov - péče o mláďata
Malá roční samice má obvykle jen jednu snůšku za rok. Je lepší ji nechat na první páření odrůst a připouštět až ve dvou letech.
Samičky mívají ročně jednu až tři snůšky, v každé může být 11 až 25 vajíček, ale ve snůšce může být i 40 vajíček. rekordní počet byl 68 ks. Vajíčka mají kožovitý obal. Už několik dnů před snůškou samička prohrabává substrát a hledá vhodné místo pro snůšku. Pro její odložení je důležitá vlhkost a také úkryt vajíček. rekordní počet snůšek byl 7 za rok.
Na toto období se můžeme připravit v podstatě dvěma způsoby. Když je v teráriu vysoká vrstva substrátu, mhohdy postačí jednu část dna, nejčastěji se ktomu využívá rohová oblast, vlhčit. Pokud bychom chtěli připravit 100% podmínky pro odložení snůšky, osvědčilo se umístit na toto podloží částečně plochý kámen. ten skýtá kladoucí agamě pocit bezpečí a samička naklade snůšku do něj. Nakonec na ní nahrabe hromadu okolního substrátu. Musíme si jen dát pozor, aby byl kámen posazen pevně, aby se na habající samičku nemohl převrátit a poranit ji, nebo dokonce usmrtit.
Druhý způsob odložení vajíček je jednodušší. Do terária umístíme uzavřenou plastovou nádobu, do které z jedné strany vyřízneme v horní polovině otvor. Ten by měl odpovídat velikosti agamy. V této nádobě je vlhký písek, nebo vlhká směs písku s rašelinou. Pokud je ostatní substrát v nádrži suchý, je téměř jisté, že samička bude snášet do té nádoby.
Odchov mláďat bývá snadný.
nejčastějším problémem bývá nedostatek místa, pokud máme mláďat větší možství. nastává konkurenční prostředí, které vyvolá nestejnoměrný růst mláďat. Ta nejsilnější mohou během několika týdnů dosahovat i dvojnásobku délky těch nejmenších sourozenců. Proto musíme mláďatům poskytnout dostatek prostoru. Stejné příznaky se totiž projeví i pokud máme společně jen tři, nebo dokonce dvě mláďata. Když je jedno mládě takto v předstihu před dalšími, nejrozumnější je jeho přestěhování do dalšího terária. Situace se ale může opakovat i u zbývajících mláďatm takže dostatek prostoru je velmi důležitý po celou dobu odchovu. Mnohem nepříjemnější je vzájemné napadání mláďat. Může se stát, že některý jedinec ukousne druhému koneček ocásku nebo prst na noze. Pokud tomu nebudeme věnovat pozornost, budeme velmi ořekvapeni, jaké to bude mít pokračování a konečné následky.
Mládě, které se naučí okusovat ostatní, se tohoto zlozvyku nevzdá a postupně může taj¨kto poškodit všechna mláďata, se kterými je v jednom teráriu. Může se navíc stát, že toto chování se naučí i některé z dalších.
